Už pár hodin sedím nad čistým papírem. Snažíc se vymyslet nějaký zajímavý a poutavý příběh.
Příběhy,  Příběhy

NEPOSEDNÁ PÍSMENKA

Už pár hodin sedím nad čistým papírem. Snažíc se vymyslet nějaký zajímavý a poutavý příběh. Jenže už pár hodin ani jedno jediné písmenko. Teda písmenka by byla, dokonce občas kolem prolítnou společně držíc se za ruku tvoříc jedno slovo. Sem tam za nimi prolítne druhé a možná ještě jedno. A pak zase chvíli nic. Jako by byly na kolotoči, točící se dokola, ale neumět se navzájem chytit. Jako by se bavily svou vlastní hrou na schovávanou. Protože ne, a ne a nechtějí spolu tvořit věty a souvětí, a už vůbec je nenapadnou odstavce natož hezký příběh.
Víš, moje písmenka se někam ztrácí, a když se objeví, jako by se spolu nechtěla kamarádit. Stoji tu, jen malý kousek od sebe. Jedny koukají kolem a očima bloumají po papíře, jako by hledala, kam se uvelebit. Ta další poskakují sem a tam, jako by je něco kouslo a ony hledají, kam si mají sednout. Sotva už si nějaké místo najdou, už už koukají, kam by zase poposkočila.
Prostě se odmítají chytit za ruce a spojit se do slov a slova pak do vět a věty pak do příběhu … Ach jo. Co jen já s nimi budu dělat?
Normálně jsou má písmenka pěkně neposedná. Splašeně vyskakuji a hlásí se, že jsou tady připravena skákat do slov a skládat věty. Někdy jsou tak zbrklá a přeskakují přes sebe, že je nestačím rovnat, jak umějí být rychlá. A tak společně skládáme věty. Pěkně jednu za druhou, až jich je tolik, že je musím krotit. Sedíme společně dlouhé hodiny a někdy až hodně přes půlnoc, jen abychom stihli dát všechno to psaní dohromady.
Kolikrát já jsem je už přistihl, jak mě ruší od jiných věci, jen abych si jich všiml, a začal jsem psát.
Ale dnes ne. Sedí zaraženě na bílém listu papíru a koukají udiveně kolem sebe. Jako bych je právě probudil z dlouhého spánku a ony jsi ještě nevšimly, že už je čas začít spolu tvořit příběhy. Některá se přede mnou schovávají, snad abych je nenašel a nemohl je dát do toho nebo tamtoho slova. Když už to vypadá, že přeci jen nějakou větu společně složíme, že najdeme tu kouzelnou nit příběhu nebo pěkný verš do básně, začnou mi utíkat anebo nechají vyčnívat ty, která nedokážou spolu utvořit žádná slova.
Pročpak to dělají, copak se jim to dnes stalo? Moje neposedná písmenka.

(12.08.2024)

Odebírat
Upozornit na
guest
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
Zobrazit všechny komentáře
Maki

Tohle je moc rozkošné

1
0
Budu rád za vaše názory, prosím komentujte.x