SLZY

11. 10. 2020 /

Pláči
Z očí mi padají malinkaté kapičky vody
Něžně skrápějí mou tvář
Po moři chutnají
A přitom směšně vypadají
Nevěřícně nad tím vším kroutím hlavou
Dál a dál stékají
V potůčkách po mé tváři
Chtěl bych a nesmím
Nevěřím a přesto musím
Kap, kap, kap
Padají na zemi a vsakují se do ní
Sotva pouhým okem postřehnutelné
A přesto
Jsou to maličké diamanty plné krásy
Chladivé a hřejivé zároveň
Ač barvy nemají září všemi
V koutku zahlédneš jejich odlesk stříbrný
Malé a přesto neuvěřitelné
Tolik síly, kde se to v nich jenom bere
Jsou z vody
A dávají sílu květinám žít
Tak proč ne mě!